Konec října je v mnoha kulturách čas, kdy se údajně otevírá cesta na druhou stranu. Je možné komunikovat s těmi, co nás opustili. Cesta je otevřená však i pro „zlé duchy“. Proto vznikla tradice nošení kostýmu v noci z 31. 10. na první listopad. Oblékání se do strašidelných kostýmu má chránit před napadením démony. V některých kulturách je zvykem tuto kouzelnou noc dělat rituály, během kterých se zbavíte nepotřebných věcí ve svém životě na duchovní i fyzické úrovni. Stejně jako se příroda ukládá ke spánku a nechává umřít to, co své poslání naplnilo, aby udělala prostor novému, měli bychom se i my zamyslet a zastavit. Přichází čas klidu. Jak vnímají tento čas jogíni?
Smrt jako transformace
Vždy se to mnohem snadněji říká, než dělá. Strach ze smrti je přirozený a máme ho všichni. Postupem praktikování jogy začnete smrt víc vnímat jako transformaci. Koloběh života. Cyklus, který je přirozenou součástí a opakem života. I když je odchod bolestný, naše mysl, duše, existuje dál a čeká ji znovuzrození.
Příprava na odchod
Buddhisté se na smrt připravují předem pomocí meditace zvané phowa. Meditace vědomého umírání učí naši mysl, jak procesem odchodu projít nebo jak našim blízkým v nejtěžší chvíli pomoci. Phowa učí, jak v okamžiku smrti přenést vědomí do stavu nejvyšší blaženosti. Buddhisté stejně jako hinduisté věří v reinkarnaci. Jogíni si v hloubi své praxe uvědomují nesmrtelnost svého vědomí, které se nerodí ani neumírá, jen vstupuje, odchází a transformuje se. Každý nový život je odrazem toho minulého. Záleží jen nás, jaká semínka zasadíme.
Kléše – strach ze smrti jako překážka
Vynechme náboženství a pojďme se podívat na jógovou filozofii. Jóga rozeznává 5 druhů strastí tzv. kléši neboli překážek a potíží na naší jógové cestě, mezi které patří i strach ze smrti.
Každý z nás dostal do vínku nevědomost. Nevíme, co bylo před naším narozením a co přijde po smrti. Pochybujeme o smyslu života. Hledáme hranice svého já a myslíme si, že končí tam, kde naše fyzické tělo. Pleteme si skutečné já, naše vědomí, s intelektem nebo smysly. Lpíme na životě a bojíme se odejít. Kléše jsou součástí našich životů, jsou zdrojem lidského utrpení. Nevnímejme je negativně, naučme se je pomocí jógy přijmout a vědomě ovládnout.
Kléša: 5 překážek na cestě
nevědomost – avidjá
egoismus – asamitá
připoutanost – rága
nechuť – dvéša
lpění na životě – abhini-véša
Buďme vděční
Podzim je pro přírodu obdobím, kdy se ukládá k zimnímu spánku. Lidé kdysi sklidili, co zaseli. Zazimovali své zahrady, byli vděční za úrodu a zbavili se stejně jako příroda toho, co už jim nesloužilo. Tak by to mělo být. V dnešní konzumní době postřehneme sotva změnu počasí a už chvátáme dál. Stejně jako příroda i jóga nás učí žít přítomným okamžikem a být vděčný za to, co je, protože zítra to být nemusí.